Jak děti (ne)naučit vyjmenovaná slova a jiné věci?

23. 7. 2013

Vládne u nás taková zakořeněná, prastará představa, že by dítě kolem 10–11 let mělo ovládat pravopis týkající se vyjmenovaných slov a možná i psaní i, y vůbec. A posledních řekněme 20 let u nás vládne ještě o něco horší představa, že když se v tom dítě cvičí, nemá ho to pamětně, motoricky, koncentračně ani jinak zatěžovat. Pokud možno ho to nemá vůbec bolet. Tento požadavek mi připadá asi stejně "oprávněný" či splnitelný jako přání, abych se v sauně nezpotila. Ale budiž. Škola hrou;-)

V praxi to vypadá někdy tak – aspoň to tvrdí moje dcera – že děti místo diktátů jen doplňují písmena do textu. Žádná velká zábava to prý není, ale lze se rozptýlit vytvářením pravidelných vzorečků. Doplňovačka střídavá: i – y – i – y. Doplňovačka sdružená: i – i – y – y... Diktáty se taky píšou, dokonce i o něco častěji, otravné je to zhruba stejně. Nejhorší ale je společné čtení těchto pravopisných cvičení s celou třídou. Čas plyne pomalu, vrcholným výkonem je to přetrpět, ne ovládat procvičovaný pravopis.

Pravopisná cvičení se vyznačují výskytem vykonstruovaných, absurdních, tzv. školních vět. K novinkám, které si ze školy nepamatuji, podle mých důvěryhodných informačních zdrojů (viz začátek druhého odstavce) patří: Děti, které zvítězily, dostaly za odměnu medaili a obrázek milého medvídka mývala. Pan Vyhlídal pobýval v jižních Čechách. A drzé osobní otázky jako: Umíš vyslovit sykavku? Umíš vyslovit jazykolam bez chyby? K poslední větě bych poznamenala, že jazykolamy se mají vyslovovat bez přeřeknutí, chybu v nich můžeme udělat, leda když je zapisujeme. Ale kdo by po těch všech diktátech ještě dobrovolně zapisoval hlavolam? K osvědčeným diktátovým stálicím můžeme zařadit krátké, úderné věty typu Zmije zasyčela. Nebo: Užovka zmizela. Na těch bývá iritující, že se shlukují do nesmyslných sledů, které netvoří souvislý text, příběh, jímž by se (malý nebohý) člověk během diktátu mohl alespoň trochu pobavit a rozptýlit. Obvykle pak někdo začne něco sypat, třeba písek z pytle, a závěrem bývá dětem doporučeno, aby zpytovaly svědomí. Autoři diktátů vědí asi proč – přinejmenším kvůli těm nasekaným hrubkám.... Ke klasickým školním větám, kterými byly týrány už celé generace, patří: U vily víly vily věnce. A na prvním místě se jednoznačně umístila stálice, která má i své legendární filmové zpracování: Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc. Připomeňme si, s jakým požítkem profesor Hrbolek v komedii Marečku, podejte mi pero tuto větu diktuje frekventantům večerní školy, s jakou rozkoší převaluje jednotlivá slova v ústech.

Ve jmenovaném filmu se plně odhalilo, že podobné texty ve skutečnosti nejsou české věty k procvičení pravopisu. Jde o magické formule, které u posluchačů způsobují změněný stav vědomí, charakterizovaný nepříjemnými pocity jako úzkost, ochromení, frustrace, znechucení, neschopnost jasně myslet, a tím i něco nového se naučit. Jasně to potvrzují i nevalné výsledky v češtině u mnoha žáků 2. stupně, středoškoláků, ba i vysokoškoláků.

Myslím, že by trochu pomohlo, kdyby ze sebe učitelé a rodiče setřásli odpovědnost, kterou se domnívají mít za to, že děti ovládají pravopis, a poskytovali by jen nabídku a vyžádané rady. Možná, že by bylo nejlepší rozšířit tento přístup na vzdělávání vůbec. Těžko učit někoho, kdo se učit nechce. Platí to spíše naopak, jak ukazuje inspirativní článek o čtení. Píše se v něm, že neexistuje správný věk, kdy je vhodné, aby se dítě začalo učit číst. Je to individuální záležitost: "Děti se naučí číst, když se čtení stane prostředkem k dosažení požadovaného cíle." Nebo jinými slovy: "Zdá se, že děti se učí číst samy, pokud k tomu mají dobrý důvod." Následují příklady: Jedna holčička se naučila číst v sedmi letech, protože si chtěla upéct sušenky a potřebovala rozluštit recept. Jiná dívenka chtěla v 8 letech hrozně moc vědět, jak to dopadně s Harry Potterem. Zdroj je zde.

Navrhuji tedy, abychom experimentálně zkusili opustit představu, že by desetileté dítě mělo ovládat psaní i, y. Zvláště když to mnozí neumějí ani ve dvaceti. Však oni se to naučí, až to budou potřebovat! A jestli ne, budou aspoň o to více prosperovat korektoři a korektorky:-)