Dobroser a mudroprd, krásná nová česká slova

28. 1. 2016

Čeština nejčastěji a typicky vytváří nová slova odvozováním, a to hlavně přidáváním přípon. Tak se v posledních dvou letech ujal sluníčkář, vítač, ručníkář nebo hybridní (kombinující český kořen a cizí příponu) havlista, havloid.

Domácích složenin máme poměrně málo, i když se barokní puristé (z lat. purus – "čistý") a brusiči (přenesení motivace pojmenování podle názvu mluvnice Jiřího Konstance Lima linguae Bohemicae, česky Brus jazyka českého, lat. lima – "brus, pilník") s jejich využitím ze všech sil snažili češtinu očistit od cizích, hlavně německých slov a vybrousit ji k dokonalosti. Vymýšleli pak takové zplocněniny jako okolostojičnost ("okolnost"), vlasoprach ("pudr") – z toho lze vyvodit, že se v baroku nosily v jistých vrstvách paruky, které se pudrovaly, nebo kněhoschovna ("knihovna"). Také obrozenci se do češtiny snažili nacpat co nejvíce nových složenin. Nezdržovali se však tolik s jejich vymýšlením, ale přejímali je hlavně z ruštiny. Hodně jich najdeme v rukopise Královédvorském a Zelenohorském: pravozvěstný, šedošerý, strebropěnný.

Moc se to neujalo. Zato dobroser a mudroprd okamžitě. Dobroser dokonce patří, alespoň podle čtenářské ankety (pod odkazovaným článkem), k nejoblíbenějším novým českým slovům. Čím to je? Možná tím, že obě slova mají strukturu pro české složeniny typickou, tradiční, a tudíž naprosto ústrojně zapadající do našeho jazykového systému. Jejich první kořen je převzatý z podstatného jména (dobro, mudro – varianta slova moudro inspirovaná F. L. Čelakovským a jeho známým dílem Mudrosloví národa slovanského ve příslovích, máme ji také ve slovech mudrovat, mudrc, mudrlant). Druhý kořen pochází ze sloves srát a prdět. Obě části složenin spolu nádherně významově kontrastují. Vzniká tím jejich silně expresivní a ironické významové zabarvení.

Že jsou to slova utvořená tradičním českým způsobem můžeme vidět na srovnání s některými staročeskými složeninami: hodoválek (z váleti hody), smilnomluvec, křivochvalec, křivověrec, hnojikyd. Na konci 14. století se jimi inspiroval Jan Hus a ve stejném duchu přitvořil svatokupce a svatokrádce. Je nápadné, že všechna tato slova včetně dobrosera a mudroprda z 21. století nelichotivě a často ironicky pojmenovávají osoby. Jsou to vesměs negativně emocionálně zabarvená expresiva.

Vypadá to, že čeština používá pojmenování osob složeninou se zadním kořenem slovesného původu výhradně k označování společensky škodlivých a nebezpečných jedinců, a to už od středověku. Jak mdle a bez nápadu ve srovnání s tím působí nálepky xenofob a rasista používané sluníčkáři a "elitou" pro diskvalifikaci jejich názorových odpůrců! Ani se nezmohli na vlastní tvorbu, jen přebírají už existující slova a převracejí jejich význam.