Genderová politická korektnost v češtině
24. 11. 2017
"Rozmohl se nám tady takový nešvar," říkám spolu s paní učitelkou z Pelíšků. Úředníci a někteří akademici podlehli genderové politické korektnosti a zaměřili se na likvidaci generického maskulina v češtině. To je jméno v mužském rodě, které zástupně pojmenovává více osob bez ohledu na jejich pohlaví. Např.: Návštěvníci se těšili na zlatý hřeb programu. Každý z toho pochopí, že mezi návštěvníky byli muži i ženy, možná dokonce i kluci a holky. Nebo pod generickým maskulinem můžeme rozumět i jiné gramatické prostředky původně příslušející mužskému rodu, které vypovídají o více osobách bez ohledu na jejich pohlaví. Např. ve větě s všeobecným podmětem V restauraci Na růžku upekli táč z tvarůžků. je v příčestí minulém slovesa upéct použita koncovka -li s měkkým i, ačkoliv nevíme, zda táč pekl muž, nebo žena a můžeme jen odhadnout, že o něco pravděpodobněji to byla žena (přesnější definice generického maskulina i se souvislostmi je tady https://www.czechency.org/slovnik/GENERICKÉ%20MASKULINUM).
Objevuje se názor tlačený genderovou či feministickou lingvistikou, že by se ženy mohly cítit diskriminovány tím, že jsou pojmenovány jménem mužského rodu, a že je proto lepší psát místo studenti se přihlásili raději studenti a studentky se přihlásili nebo studující se přihlásili. Taky už jsem viděla věc dotaženou o krok dál do podoby studenti a studentky se přihlásili/y – pro případ, že by se nějaká studentka nafrněla, že její ženskost, a tudíž potenciálně i ona sama, je diskriminována užitím příčestí minulého na -li.
První pohlavně korektní český mluvčí, kterého jsem zaznamenala už jako dítě, byl Ivan Mládek. V písni Prachovské skály (od 0:37) zpíval: horolezci, horolezkyně, horolezčata. Tam se to ještě sneslo, to bylo v písni, šlo tam o rým, o rytmus a o srandu. Horší je to v odborných textech, třeba ve větě Schopnost historické imaginace však nestaví historiky a historičky do role detektivů, kteří odhalují to, co jiní nevědí, nebo do role soudců, kteří vynášejí rozhodnutí o tom, jak by druzí měli jednat. Historičky tam působí opravdu divně, hloupě, komicky a nepřístojně. Mě osobně podobné pokusy zavléci do přirozeného jazyka politickou agendu feminismu pobuřují i svojí nedůsledností. Když už něco dělám, tak pořádně. Správně by věta měla znít: Schopnost historické imaginace však nestaví historiky a historičky do role detektivů a detektivek, kteří/které odhalují to, co jiní/jiné nevědí, nebo do role soudců a soudkyň, kteří/které vynášejí rozhodnutí o tom, jak by druzí/druhé měli/y jednat. No není to krása? Zaplaťbánbůh, že mluvčí nepoužil minulý čas, to by byla s politicky a genderově korektním "překladem" ještě větší dřina.
Ona to ale zase taková sranda není. Mnoho laiků vytvářejících dokumenty se tímto jazykovým pseudoproblémem upřímně trápí a pak píší do Jazykové poradny:
Jazyková poradna ani Ústav pro jazyk český nepovažuje užívání tzv. generického maskulina (tedy mužského označení jako zahrnujícího i osoby ženského pohlaví) za diskriminující. Již z Vašeho dotazu vyplývá, že násilné včleňování přechýlené podoby funkce či jména není pro praxi funkční. Zkrácené podoby, které uvádíte, však nejsou přijatelné z hlediska jazykového (*podpis odpovědného pracovníka/pracovnice, *odpovědný pracovník/ce). Doporučovali bychom Vám tedy zůstat u podoby mužské, vžité a neproblémové.
Zdroj: https://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/dotazy/index.html?page=5
Odpověď Jazykové poradny mě upřímně potěšila svou rozumností. Pro jazyk je totiž nepřirozené, aby byl zcela popisný, explicitní a vždy vyčerpávajícím způsobem vyjmenovával vše, co je míněno. Jeho vlastností je naopak implicitnost a obraznost vyjádření. A ty jsou projevem jeho tíhnutí k ekonomičnosti. Neříkáme lidi, ženy a děti ani osoby a osobáci ani jedinci, jedinky a jedinčata... A pevně doufám, že nás k tomu nikdo nebude nutit. Byla by to cesta do pekel, vedoucí následujícími stadii:
- Někdo (studentka, osobák, jedinče) se cítí uražen/a/o/i/y/a, že jsem si na něho nevzpomněla a výslovně ho nejmenovala. Diktuje mi jazykovou formu, kterou se mám vyjadřovat.
- Někdo (doplňky a varianty vynechám, jsem jimi už znavena, děkuji za pochopení...) se cítí uražen, že na něho vůbec nemyslím. Diktuje mi obsah mého vyjádření.
- Někdo se cítí uražen tím, na co myslím a co si myslím. Diktuje mi, co si mám myslet.
- Někdo se cítí uražen tím, co dělám či nedělám ve vztahu k němu. Vynucuje si, abych mu něco poskytovala.
- Velký bratr se cítí uražen tím, že jsem svobodná bytost. Vítejte v hororovém světě podle 1984 George Orwella!
Ne! To se nesmí stát! A protože všechno začíná u malých věcí, prohlašuji na tomto místě, že budu zásadně psát studenti se přihlásili a návštěvníci se těšili. A těším se, že se ke mně přidáte:-)
